Korntal-Münchingen: Žadatelé o azyl ve službě za 80 centů na hodinu!

Korntal-Münchingen: Žadatelé o azyl ve službě za 80 centů na hodinu!

Ve městě Korntal-Münchingen se diskutuje o nabízení nekvalifikovaných pracovních míst uprchlíkům. Návrh, který navrhl poslanecký klub CDU, stanoví, že žadatelé o azyl pracují za 80 centů na hodinu. Tento návrh byl zastupitelstvem jednomyslně přijat a vedení města bylo pověřeno prověřit možnosti zaměstnávání uprchlíků v souladu se zákonem o dávkách pro žadatele o azyl. Oliver Nauth, předseda parlamentní skupiny CDU, uvedl, že takové pracovní úkoly by mohly podpořit každodenní strukturu, přístup k jazyku a integraci a účast žadatelů o azyl. Iniciativa připomíná podobná opatření v Kornwestheimu a Freibergu am Neckar, kde již byly zavedeny podobné modely umožňující uprchlíkům zapojit se do společnosti a zároveň dostávat minimální odměnu.

Zákon o dávkách pro žadatele o azyl poskytuje takové pracovní příležitosti pro ty, kteří jsou schopni pracovat, ale nemají nárok na dávky. To zajišťuje, že uprchlíci mohou být nuceni využívat neziskové pracovní příležitosti. I když se iniciativa CDU setkala s širokou podporou, objevují se i kritické hlasy. Harald Wagner, předseda parlamentní skupiny Strany zelených v Korntal-Münchingen, označuje mzdu 80 centů za hodinu za „nedůstojnou“ a požaduje přiměřenější odměnu. Kromě toho požaduje, aby byly aktivity pro uprchlíky rozmanitější.

Kritika a podpora

Názory na takové pracovní nabídky jsou rozdílné. Marianne Neuffer, vůdkyně Svobodných voličů, vidí příležitost pro žadatele o azyl pracovat pozitivně a vidí ji jako příležitost k integraci. Starosta Alexander Noak již potvrdil prvotní úvahy vedení města o této otázce. Přístupy v Kornwestheimu a Freibergu vedly k tomu, že okresní správa Ludwigsburg také chtěla podniknout kroky a plánovala povzbudit žadatele o azyl, aby v regionu začali pracovat. Více než 3 000 lidí v okrese pobírá dávky podle zákona o výhodách pro žadatele o azyl, z nichž více než 1 000 má potenciálně nárok na takové pracovní příležitosti.

V Německu je debata o povinnosti žadatelů o azyl pracovat stále kontroverznější. Zatímco spolkový ministr práce Hubertus Heil považuje možnost povinné práce za určitých okolností za užitečnou, předsedkyně SPD Saskia Esken to odmítá a poukazuje na neúspěšná opatření pro dlouhodobě nezaměstnané. Kritici povinné práce, jako je lidskoprávní organizace Pro Asyl, to považují za vykořisťovatelskou praxi a varují před možnými nelidskými důsledky. Přístup na německý trh práce pro nově příchozí uprchlíky je přitom pod velkým tlakem. Žadatelé o azyl smějí pracovat zpravidla až po třech měsících a v přijímacích střediscích i po devíti měsících.

Diskuse o právním rámci a etických aspektech nástupu do práce pro žadatele o azyl zůstává napjatá. Pokud jde o možný přechod k povinné práci, lze mezi spolkovými zeměmi a obcemi pozorovat rozdíly, které generují podporu i odpor. Příkladem této složité problematiky je situace v Korntal-Münchingen.