Bertolt Brecht: Expatriace a její důsledky – Ohlédnutí!

Bertolt Brecht: Expatriace a její důsledky – Ohlédnutí!

Na 8. června 2025 připadá výročí významné historické události: V roce 1935 vydalo Říšské ministerstvo vnitra čtvrtý krajanský seznam. Mezi postiženými byl i renomovaný dramatik Bertolt Brecht, který spolu s dalšími 40 lidmi přišel o německé občanství kvůli porušení „povinnosti loajality k Říši a lidu“. Toto rozhodnutí mělo trvalé následky pro Brechta, který se také v následujících letech stal kontroverzní postavou divadelního světa. Přesné pozadí této expatriace úzce souvisí s tehdejší politickou situací v Německu, kdy národní socialisté podnikali represálie proti umělcům a intelektuálům. To také provádí Wikipedie osvětlené.

Brechtův osud ale neodráží jen osobní důsledky jeho expatriace. V roce 1950 se stal rakouským občanem a tento krok vyvolal veřejné pobouření, když o něm v roce 1951 vešlo ve známost. Bergtolt Brecht v té době žil ve východním Berlíně a byl vnímán jako zastánce komunistického režimu v NDR. Divadla ve Vídni na tyto kontroverze reagovala bojkotem jeho děl. Od roku 1948 do roku 1963 se jeho hry neuváděly v žádném zavedeném divadle ve Vídni. Mezi klíčové postavy bojkotu patřili publicisté Hans Weigel a Friedrich Torberg a také ředitel Burgtheatru Ernst Haeussermann.

Přestávka v divadelním světě

Již ve 20. a 30. letech 20. století bylo Brechtovo dílo ve Vídni uváděno jen omezeně. Například „The Good Man of Sichuan“ byla uvedena v roce 1946 a „Mother Courage and Her Children“ v roce 1948, ale počet představení zůstal omezený. Po skandálním incidentu kolem Brechtova občanství odmítla velká divadla, zejména Burgtheater, uvést další inscenace jeho her. To mělo za následek významnou kulturní izolaci pro Brechta a extrémně ztížilo přístup k jeho práci. The Bietigheim noviny se podívá na kulturní dopad tohoto vývoje a na feudální struktury v divadelním průmyslu.

Bojkot Brechtových děl nebyl pouze lokální záležitostí, ale měl i mezinárodní rozměr. První trhliny v tomto bojkotu se objevily v sezóně 1962-63: Volkstheater uvedl „Matka odvaha a její děti“, premiéru, která byla nazvána „bourač blokády“ a vyvolala smíšené reakce tisku. Koncem 50. a začátkem 60. let existovaly i výjimky, například představení v opeře ve Štýrském Hradci. Teprve v roce 1966 oslavil Brecht svůj debut v Burgtheatru s „Životem Galilea“, který postupně zlepšil situaci pro jeho díla.

Na rozdíl od Rakouska nebyl bojkot ve Spolkové republice Německo tak markantní. Kontroverze kolem Brechtovy práce a jeho role ve společnosti však zůstaly až do 70. let předmětem intenzivních debat. Debata o jeho odkazu a hodnotách, které zastával, má významné místo v divadelních diskusích tehdy i dnes.

Tyto historické události a vývoj nám připomínají, jak jsou umění a politika propojeny a jaké výzvy musí umělci v represivních dobách překonávat.